Získal jsem ocenění "Krajinářské fotky roku 2021" od serveru Fotoguru.cz známého českého fotodobrodruha a guru Honzy Rybáře. Moc děkuju! A zároveň si na tom seznamu coby pořád ještě relativně čerstvý vetřelec ve fotobranži připadám skoro nepatřičně :) https://www.fotoguru.cz/fotoguru-roku-2021/
Nedávno jsem získal i další ceny, z nichž některé i získaly v ČR mírnou publicitu... A tak vám tu teď rovnou řeknu, jak to mám já s cenami z třeba i větších mezinárodních fotosoutěží. Ceny jsou v něčem dost užitečné, ale neulítávám si na nich. Když mě někde ocení - a většinou sami musíte někam poslat své portfolio a není to levné - tak to vnímám jako investici do toho, že se o mojí práci dozví víc lidí. A já chci, aby lidi měli k mým pracím přístup. Ne hned kvůli jinak určitě významnému důvodu, že nabízím i prodeje tisků, ale taky proto, že už dávno nejsem gymnazista tvořící rozervané pubertální umění do šuplíku. Tvořím i proto, že reakce lidí na moje práce ve mě dál budí to, s čím jsem je vytvářel, nebo mi pomáhají skrze podobné vnímání stejného obrazu a zážitku najít k vnímání ostatních cestu. Zkrátka potřebuju své věci ukázat ostatním a tím jakoby pokračovat v procesu, který nějaká krajina nebo její zpracování ve mě nastartuje. Některé reakce na moje práce jsou pro mě 100x cennější, než cenovka na vytištěném plátně. Proto jsem rád, když se moje fotky dostanou před víc očí a soutěže tomuhle pomůžou. Pár z nich to dokáže díky tomu, že soutěž samotnou sleduje víc lidí a najdou si mě díky ní, daleko častější ale je, že se o mě někdo letmo dozví, zaznamená, že si mě nějaká soutěž všimla a rozhodnou se proto mi svoji pozornost dát taky.
Tak, ale důležité je u toho být na zemi. Fotosoutěž je prakticky jen loterie. Sejde se tam tolik fotografů a fotek, že prakticky není šance každé fotce věnovat náležitou pozornost. Občas trochu žasnu, že zrovna tahle moje fotka někde něco vyhraje, a občas zase nechápu, proč jiná úplně propadne. Některé soutěže jsou úplně malinkaté a těžko říct, o čem vypovídají (ale zase tam máte bližší pozornost hodnotitelů, a to bývá fajn). Některé soutěže rozdají víc diplomů za nejrůznější bizarní kategorie, skoro než je přihlášených fotografů. (Já třeba čestná uznání a nominace, kterých se na soutěžích dává docela hodně, uvádím v samostatné kategorii, než jsou umístění) Prostě, s výjimkou dvou-tří fakt významných soutěží je nutno brát umístění v soutěži jako docela kliku, nechat ego ať se těch pět minut tetelí, ale pak si zase sednout a nemyslet si, že teď jsem Někdo.
A úplně nejdůležitější je, mí milí spoluobyvatelé téhle stránky, že v důsledku je mi stejně trochu jedno, co si o mých pracích nějaký porotce myslí. Nejdůležitější je, jak je vidím a prožívám já, pak moji nejbližší, pak vy. Zároveň vy jste, obráceně, úplně nejdůležitější v tom, že mi ukazujete, která z mých cest se týká i lidí, se kterými se vůbec neznám, ale přesto spolu můžeme sdílet nějaký pohled, příběh, emoci.
Porotci, kurátoři a kritici jsou důležitý hlas, ale na úplně jiné úrovni emoční významnosti. Soutěže občas obešlu i nadále, ale nejdůležitější je pro mě stejně slyšet přímo od vás, co s vámi moje obrazy a obrázky dělají :)
