O této fotce: Ledovcová řeka, ale taky to může být strom, žíly, fraktál, prastarý organismus, který si tam dole v údolí žije svým vlastním životem. Z téhle výšky mizí měřítko... možná je to pohled na říčku, možná na rozsáhlé řečiště, který se táhne do dáli. A je to jedno... Tahle fotka je pro mě z kategorie obrazů, které někdy cíleně v krajině hledám - je o rytmice tvarů, barev, energií, o kontrastech v celku i v detailech… Vnímám v tom rytmus, něco, co se pohybuje, tančí, co je slyšet.... Není to symfonie s pevnými pravidly, spíš jazz, neustále se měnící, plný improvizace, kde tady má každý prvek řeky svůj vlastní motiv a hraje své sólo a nevíš, co přijde v příštím taktu, ale přesto jsou všechny nástroje a jejich tóny spojeny stejnou linkou. Kontrasty a prolínání tu pro mě vytvářejí obrazovou hudbu. A já jsem jen jako tichý pozorovatel, jako posluchač koncertu, hraný mistry po tisíciletí. Netvořím, jen vnímám a dělím se o zážitek. Není to o mně, je to o úžasu z toho, co se tam odehrává. S pokorou vnímám tu krásu a sílu, která se v těch tvarech a barvách odehrává… plus all that jazz, který u toho zní. Ke vzniku fotky: Tato fotografie je výřezem z obrovského 600megapixelového kompozitu, který jsem pořídil pomocí dronu a který pokrývá větší část řeky. Doma jsem ji pak otevřel, pořídil výřezy zdrojového snímku a hledal vzory a rytmy.